Blog

Zásobování lékáren Technolife je jedna z mála prací, která mě velmi bavila. Pamatuji si, že jako malá jsem si říkala, že až budu dospělá a budu mít oprávnění řídit, tak budu něco rozvážet nebo vyvážet. Chvílemi jsem uvažovala i o taxikařině, a to se mi taky povedlo. Bylo mi tehdy asi dvacet pět let a začala jsem pracovat jako taxikářka. A musím říct, že práce mě opravdu velmi bavila. Tuto práci jsem dělala asi sedm let a občas i nyní se tam vrátím nebo si vezmu takovou taxikářskou brigádu. Taky si pamatuji, jak jsem se seznámila s mnoha lidmi díky řízení taxi. Nikdy nezapomenu taky na dvojici, se kterou jsem se seznámila a jsem s ní v kontaktu dodnes.

Našla jsem si mnoho přátel a mezi nimi jsou i velmi blízcí přátelé. Proto jsem tuto práci měla a mám stále ráda, ale kvůli těhotenství jsem práci opustila. Měla jsem přeci jen strach. Po porodu jsem se ale chtěla k něčemu podobnému vrátit. Hledala jsem dlouho, a nakonec jsem se nechala zaměstnat jako zásobovač lékáren. Přečetla jsem si podmínky a informace o této práci a musím říct, že se mi moc líbily. Navíc taky jsem měla štěstí, že moji kolegové byli moc příjemní a hezky jsem si s nimi rozuměla. Taky jsem mezi námi potkala svého budoucího manžela. Nikdy by mě nenapadlo, že díky práci zažiji své osudové dny. Najdu si nejlepší přátelé a manžela. Nyní máme dvě děti a jsme šťastní.

U zásobování lékáren jsem stále a baví mě to. V dohledné době nemám v plánu práci měnit, protože mě tato práce naplňuje a baví. Mám už své rajony a když to tak vezmu, žádný den není stejný. Vždy se něco stane, co přeruší stereotyp v práci. Někdy mám s sebou i závozníka, takže to je pak legrace a domů se mi z práce ani nechce. Navíc práce zásobovače lékáren je velmi zodpovědná a důležitá práce, kterou nemůže dělat jen tak někdo. Je pro poctivé a zkušené pracovníky se smyslem pro zodpovědnost. Více informací můžete číst zde na našem webu. Myslím, že práce vás jistě bude bavit a přijdete si na to své.

Vzhledem ke stále se zvyšujícímu počtu automobilů na našich silnicích roste také počet dopravních nehod. To má samozřejmě více příčin – větší množství vozidel znamená větší riziko, a zároveň i to, že řidičský průkaz mají i ti, kteří nejezdí zrovna zodpovědně. Také na to mají vliv stále silnější a rychlejší modely aut.

I to jsou faktory, díky kterým se může každému z nás poměrně snadno stát, že se staneme účastníky dopravní nehody, ať už coby přímý účastník nebo svědek. Pravdou však je, že v takovém případě může záchrana lidského života záviset právě na nás. A to rozhodně není příjemné pomyšlení.

Naprostá většina lidí v takovéto situaci zpanikaří. Jen málokdo si dokáže zachovat skutečně chladnou hlavu. Přitom právě to je důležité pro včasné poskytnutí pomoci. Proto je dobré, když budeme vědět, jak přesně v takovém případě postupovat.

V první řadě je důležité, pokud nejsme přímým účastníkem, nepodlehnout „syndromu procházejícího“. Jednoduše řečeno, znamená to, že kolem nehody projedeme, protože „pomoc určitě zavolá někdo jiný/už byla přivolaná“. To nemůžeme vědět určitě, a vzhledem k tomu, že zde může velmi snadno jít i o lidský život, se rozhodně vyplatí nic nepředpokládat.

Dobrá, ale koho bychom měli zavolat? V první řadě je dobré podívat se, jak moc jsou účastníci zraněni. Podle toho pak stačí buď zavolat pouze policii, nebo i sanitku a případně i hasiče. Pokud si nejsme jisti, je dobré raději předpokládat to horší.

Po zavolání příslušných záchranných složek je čas poskytnout první pomoc. Pokud jsme zapomněli naše lekce ze základní školy (což je velmi pravděpodobné), operátoři na lince, kde jsme volali sanitku, nás mohou vést. A i když to zdánlivě není potřeba, rozhodně je dobré zůstat na místě skutečně až do příjezdu policie a záchranářů. Policisté totiž budou chtít vaše svědectví, a vždy se může stát, že některý z účastníků například zkolabuje a bude potřebovat pomoc. Jistě, lepší je, když se do něčeho takového nepřipleteme. Avšak nikdy neříkej nikdy, a proto je rozhodně dobré být připraven.

Vzhledem ke stále se zvyšujícímu počtu automobilů na našich silnicích roste také počet dopravních nehod. To má samozřejmě více příčin – větší množství vozidel znamená větší riziko, a zároveň i to, že řidičský průkaz mají i ti, kteří nejezdí zrovna zodpovědně. Také na to mají vliv stále silnější a rychlejší modely aut.

I to jsou faktory, díky kterým se může každému z nás poměrně snadno stát, že se staneme účastníky dopravní nehody, ať už coby přímý účastník nebo svědek. Pravdou však je, že v takovém případě může záchrana lidského života záviset právě na nás. A to rozhodně není příjemné pomyšlení.

Naprostá většina lidí v takovéto situaci zpanikaří. Jen málokdo si dokáže zachovat skutečně chladnou hlavu. Přitom právě to je důležité pro včasné poskytnutí pomoci. Proto je dobré, když budeme vědět, jak přesně v takovém případě postupovat.

V první řadě je důležité, pokud nejsme přímým účastníkem, nepodlehnout „syndromu procházejícího“. Jednoduše řečeno, znamená to, že kolem nehody projedeme, protože „pomoc určitě zavolá někdo jiný/už byla přivolaná“. To nemůžeme vědět určitě, a vzhledem k tomu, že zde může velmi snadno jít i o lidský život, se rozhodně vyplatí nic nepředpokládat.

Dobrá, ale koho bychom měli zavolat? V první řadě je dobré podívat se, jak moc jsou účastníci zraněni. Podle toho pak stačí buď zavolat pouze policii, nebo i sanitku a případně i hasiče. Pokud si nejsme jisti, je dobré raději předpokládat to horší.

Po zavolání příslušných záchranných složek je čas poskytnout první pomoc. Pokud jsme zapomněli naše lekce ze základní školy (což je velmi pravděpodobné), operátoři na lince, kde jsme volali sanitku, nás mohou vést. A i když to zdánlivě není potřeba, rozhodně je dobré zůstat na místě skutečně až do příjezdu policie a záchranářů. Policisté totiž budou chtít vaše svědectví, a vždy se může stát, že některý z účastníků například zkolabuje a bude potřebovat pomoc. Jistě, lepší je, když se do něčeho takového nepřipleteme. Avšak nikdy neříkej nikdy, a proto je rozhodně dobré být připraven.

Vzhledem ke stále se zvyšujícímu počtu automobilů na našich silnicích roste také počet dopravních nehod. To má samozřejmě více příčin – větší množství vozidel znamená větší riziko, a zároveň i to, že řidičský průkaz mají i ti, kteří nejezdí zrovna zodpovědně. Také na to mají vliv stále silnější a rychlejší modely aut.

I to jsou faktory, díky kterým se může každému z nás poměrně snadno stát, že se staneme účastníky dopravní nehody, ať už coby přímý účastník nebo svědek. Pravdou však je, že v takovém případě může záchrana lidského života záviset právě na nás. A to rozhodně není příjemné pomyšlení.

Naprostá většina lidí v takovéto situaci zpanikaří. Jen málokdo si dokáže zachovat skutečně chladnou hlavu. Přitom právě to je důležité pro včasné poskytnutí pomoci. Proto je dobré, když budeme vědět, jak přesně v takovém případě postupovat.

V první řadě je důležité, pokud nejsme přímým účastníkem, nepodlehnout „syndromu procházejícího“. Jednoduše řečeno, znamená to, že kolem nehody projedeme, protože „pomoc určitě zavolá někdo jiný/už byla přivolaná“. To nemůžeme vědět určitě, a vzhledem k tomu, že zde může velmi snadno jít i o lidský život, se rozhodně vyplatí nic nepředpokládat.

Dobrá, ale koho bychom měli zavolat? V první řadě je dobré podívat se, jak moc jsou účastníci zraněni. Podle toho pak stačí buď zavolat pouze policii, nebo i sanitku a případně i hasiče. Pokud si nejsme jisti, je dobré raději předpokládat to horší.

Po zavolání příslušných záchranných složek je čas poskytnout první pomoc. Pokud jsme zapomněli naše lekce ze základní školy (což je velmi pravděpodobné), operátoři na lince, kde jsme volali sanitku, nás mohou vést. A i když to zdánlivě není potřeba, rozhodně je dobré zůstat na místě skutečně až do příjezdu policie a záchranářů. Policisté totiž budou chtít vaše svědectví, a vždy se může stát, že některý z účastníků například zkolabuje a bude potřebovat pomoc. Jistě, lepší je, když se do něčeho takového nepřipleteme. Avšak nikdy neříkej nikdy, a proto je rozhodně dobré být připraven.

Vzhledem ke stále se zvyšujícímu počtu automobilů na našich silnicích roste také počet dopravních nehod. To má samozřejmě více příčin – větší množství vozidel znamená větší riziko, a zároveň i to, že řidičský průkaz mají i ti, kteří nejezdí zrovna zodpovědně. Také na to mají vliv stále silnější a rychlejší modely aut.

I to jsou faktory, díky kterým se může každému z nás poměrně snadno stát, že se staneme účastníky dopravní nehody, ať už coby přímý účastník nebo svědek. Pravdou však je, že v takovém případě může záchrana lidského života záviset právě na nás. A to rozhodně není příjemné pomyšlení.

Naprostá většina lidí v takovéto situaci zpanikaří. Jen málokdo si dokáže zachovat skutečně chladnou hlavu. Přitom právě to je důležité pro včasné poskytnutí pomoci. Proto je dobré, když budeme vědět, jak přesně v takovém případě postupovat.

V první řadě je důležité, pokud nejsme přímým účastníkem, nepodlehnout „syndromu procházejícího“. Jednoduše řečeno, znamená to, že kolem nehody projedeme, protože „pomoc určitě zavolá někdo jiný/už byla přivolaná“. To nemůžeme vědět určitě, a vzhledem k tomu, že zde může velmi snadno jít i o lidský život, se rozhodně vyplatí nic nepředpokládat.

Dobrá, ale koho bychom měli zavolat? V první řadě je dobré podívat se, jak moc jsou účastníci zraněni. Podle toho pak stačí buď zavolat pouze policii, nebo i sanitku a případně i hasiče. Pokud si nejsme jisti, je dobré raději předpokládat to horší.

Po zavolání příslušných záchranných složek je čas poskytnout první pomoc. Pokud jsme zapomněli naše lekce ze základní školy (což je velmi pravděpodobné), operátoři na lince, kde jsme volali sanitku, nás mohou vést. A i když to zdánlivě není potřeba, rozhodně je dobré zůstat na místě skutečně až do příjezdu policie a záchranářů. Policisté totiž budou chtít vaše svědectví, a vždy se může stát, že některý z účastníků například zkolabuje a bude potřebovat pomoc. Jistě, lepší je, když se do něčeho takového nepřipleteme. Avšak nikdy neříkej nikdy, a proto je rozhodně dobré být připraven.

Vzhledem ke stále se zvyšujícímu počtu automobilů na našich silnicích roste také počet dopravních nehod. To má samozřejmě více příčin – větší množství vozidel znamená větší riziko, a zároveň i to, že řidičský průkaz mají i ti, kteří nejezdí zrovna zodpovědně. Také na to mají vliv stále silnější a rychlejší modely aut.

I to jsou faktory, díky kterým se může každému z nás poměrně snadno stát, že se staneme účastníky dopravní nehody, ať už coby přímý účastník nebo svědek. Pravdou však je, že v takovém případě může záchrana lidského života záviset právě na nás. A to rozhodně není příjemné pomyšlení.

Naprostá většina lidí v takovéto situaci zpanikaří. Jen málokdo si dokáže zachovat skutečně chladnou hlavu. Přitom právě to je důležité pro včasné poskytnutí pomoci. Proto je dobré, když budeme vědět, jak přesně v takovém případě postupovat.

V první řadě je důležité, pokud nejsme přímým účastníkem, nepodlehnout „syndromu procházejícího“. Jednoduše řečeno, znamená to, že kolem nehody projedeme, protože „pomoc určitě zavolá někdo jiný/už byla přivolaná“. To nemůžeme vědět určitě, a vzhledem k tomu, že zde může velmi snadno jít i o lidský život, se rozhodně vyplatí nic nepředpokládat.

Dobrá, ale koho bychom měli zavolat? V první řadě je dobré podívat se, jak moc jsou účastníci zraněni. Podle toho pak stačí buď zavolat pouze policii, nebo i sanitku a případně i hasiče. Pokud si nejsme jisti, je dobré raději předpokládat to horší.

Po zavolání příslušných záchranných složek je čas poskytnout první pomoc. Pokud jsme zapomněli naše lekce ze základní školy (což je velmi pravděpodobné), operátoři na lince, kde jsme volali sanitku, nás mohou vést. A i když to zdánlivě není potřeba, rozhodně je dobré zůstat na místě skutečně až do příjezdu policie a záchranářů. Policisté totiž budou chtít vaše svědectví, a vždy se může stát, že některý z účastníků například zkolabuje a bude potřebovat pomoc. Jistě, lepší je, když se do něčeho takového nepřipleteme. Avšak nikdy neříkej nikdy, a proto je rozhodně dobré být připraven.

Vzhledem ke stále se zvyšujícímu počtu automobilů na našich silnicích roste také počet dopravních nehod. To má samozřejmě více příčin – větší množství vozidel znamená větší riziko, a zároveň i to, že řidičský průkaz mají i ti, kteří nejezdí zrovna zodpovědně. Také na to mají vliv stále silnější a rychlejší modely aut.

I to jsou faktory, díky kterým se může každému z nás poměrně snadno stát, že se staneme účastníky dopravní nehody, ať už coby přímý účastník nebo svědek. Pravdou však je, že v takovém případě může záchrana lidského života záviset právě na nás. A to rozhodně není příjemné pomyšlení.

Naprostá většina lidí v takovéto situaci zpanikaří. Jen málokdo si dokáže zachovat skutečně chladnou hlavu. Přitom právě to je důležité pro včasné poskytnutí pomoci. Proto je dobré, když budeme vědět, jak přesně v takovém případě postupovat.

V první řadě je důležité, pokud nejsme přímým účastníkem, nepodlehnout „syndromu procházejícího“. Jednoduše řečeno, znamená to, že kolem nehody projedeme, protože „pomoc určitě zavolá někdo jiný/už byla přivolaná“. To nemůžeme vědět určitě, a vzhledem k tomu, že zde může velmi snadno jít i o lidský život, se rozhodně vyplatí nic nepředpokládat.

Dobrá, ale koho bychom měli zavolat? V první řadě je dobré podívat se, jak moc jsou účastníci zraněni. Podle toho pak stačí buď zavolat pouze policii, nebo i sanitku a případně i hasiče. Pokud si nejsme jisti, je dobré raději předpokládat to horší.

Po zavolání příslušných záchranných složek je čas poskytnout první pomoc. Pokud jsme zapomněli naše lekce ze základní školy (což je velmi pravděpodobné), operátoři na lince, kde jsme volali sanitku, nás mohou vést. A i když to zdánlivě není potřeba, rozhodně je dobré zůstat na místě skutečně až do příjezdu policie a záchranářů. Policisté totiž budou chtít vaše svědectví, a vždy se může stát, že některý z účastníků například zkolabuje a bude potřebovat pomoc. Jistě, lepší je, když se do něčeho takového nepřipleteme. Avšak nikdy neříkej nikdy, a proto je rozhodně dobré být připraven.

Vzhledem ke stále se zvyšujícímu počtu automobilů na našich silnicích roste také počet dopravních nehod. To má samozřejmě více příčin – větší množství vozidel znamená větší riziko, a zároveň i to, že řidičský průkaz mají i ti, kteří nejezdí zrovna zodpovědně. Také na to mají vliv stále silnější a rychlejší modely aut.

I to jsou faktory, díky kterým se může každému z nás poměrně snadno stát, že se staneme účastníky dopravní nehody, ať už coby přímý účastník nebo svědek. Pravdou však je, že v takovém případě může záchrana lidského života záviset právě na nás. A to rozhodně není příjemné pomyšlení.

Naprostá většina lidí v takovéto situaci zpanikaří. Jen málokdo si dokáže zachovat skutečně chladnou hlavu. Přitom právě to je důležité pro včasné poskytnutí pomoci. Proto je dobré, když budeme vědět, jak přesně v takovém případě postupovat.

V první řadě je důležité, pokud nejsme přímým účastníkem, nepodlehnout „syndromu procházejícího“. Jednoduše řečeno, znamená to, že kolem nehody projedeme, protože „pomoc určitě zavolá někdo jiný/už byla přivolaná“. To nemůžeme vědět určitě, a vzhledem k tomu, že zde může velmi snadno jít i o lidský život, se rozhodně vyplatí nic nepředpokládat.

Dobrá, ale koho bychom měli zavolat? V první řadě je dobré podívat se, jak moc jsou účastníci zraněni. Podle toho pak stačí buď zavolat pouze policii, nebo i sanitku a případně i hasiče. Pokud si nejsme jisti, je dobré raději předpokládat to horší.

Po zavolání příslušných záchranných složek je čas poskytnout první pomoc. Pokud jsme zapomněli naše lekce ze základní školy (což je velmi pravděpodobné), operátoři na lince, kde jsme volali sanitku, nás mohou vést. A i když to zdánlivě není potřeba, rozhodně je dobré zůstat na místě skutečně až do příjezdu policie a záchranářů. Policisté totiž budou chtít vaše svědectví, a vždy se může stát, že některý z účastníků například zkolabuje a bude potřebovat pomoc. Jistě, lepší je, když se do něčeho takového nepřipleteme. Avšak nikdy neříkej nikdy, a proto je rozhodně dobré být připraven.

Vzhledem ke stále se zvyšujícímu počtu automobilů na našich silnicích roste také počet dopravních nehod. To má samozřejmě více příčin – větší množství vozidel znamená větší riziko, a zároveň i to, že řidičský průkaz mají i ti, kteří nejezdí zrovna zodpovědně. Také na to mají vliv stále silnější a rychlejší modely aut.

I to jsou faktory, díky kterým se může každému z nás poměrně snadno stát, že se staneme účastníky dopravní nehody, ať už coby přímý účastník nebo svědek. Pravdou však je, že v takovém případě může záchrana lidského života záviset právě na nás. A to rozhodně není příjemné pomyšlení.

Naprostá většina lidí v takovéto situaci zpanikaří. Jen málokdo si dokáže zachovat skutečně chladnou hlavu. Přitom právě to je důležité pro včasné poskytnutí pomoci. Proto je dobré, když budeme vědět, jak přesně v takovém případě postupovat.

V první řadě je důležité, pokud nejsme přímým účastníkem, nepodlehnout „syndromu procházejícího“. Jednoduše řečeno, znamená to, že kolem nehody projedeme, protože „pomoc určitě zavolá někdo jiný/už byla přivolaná“. To nemůžeme vědět určitě, a vzhledem k tomu, že zde může velmi snadno jít i o lidský život, se rozhodně vyplatí nic nepředpokládat.

Dobrá, ale koho bychom měli zavolat? V první řadě je dobré podívat se, jak moc jsou účastníci zraněni. Podle toho pak stačí buď zavolat pouze policii, nebo i sanitku a případně i hasiče. Pokud si nejsme jisti, je dobré raději předpokládat to horší.

Po zavolání příslušných záchranných složek je čas poskytnout první pomoc. Pokud jsme zapomněli naše lekce ze základní školy (což je velmi pravděpodobné), operátoři na lince, kde jsme volali sanitku, nás mohou vést. A i když to zdánlivě není potřeba, rozhodně je dobré zůstat na místě skutečně až do příjezdu policie a záchranářů. Policisté totiž budou chtít vaše svědectví, a vždy se může stát, že některý z účastníků například zkolabuje a bude potřebovat pomoc. Jistě, lepší je, když se do něčeho takového nepřipleteme. Avšak nikdy neříkej nikdy, a proto je rozhodně dobré být připraven.

Vzhledem ke stále se zvyšujícímu počtu automobilů na našich silnicích roste také počet dopravních nehod. To má samozřejmě více příčin – větší množství vozidel znamená větší riziko, a zároveň i to, že řidičský průkaz mají i ti, kteří nejezdí zrovna zodpovědně. Také na to mají vliv stále silnější a rychlejší modely aut.

I to jsou faktory, díky kterým se může každému z nás poměrně snadno stát, že se staneme účastníky dopravní nehody, ať už coby přímý účastník nebo svědek. Pravdou však je, že v takovém případě může záchrana lidského života záviset právě na nás. A to rozhodně není příjemné pomyšlení.

Naprostá většina lidí v takovéto situaci zpanikaří. Jen málokdo si dokáže zachovat skutečně chladnou hlavu. Přitom právě to je důležité pro včasné poskytnutí pomoci. Proto je dobré, když budeme vědět, jak přesně v takovém případě postupovat.

V první řadě je důležité, pokud nejsme přímým účastníkem, nepodlehnout „syndromu procházejícího“. Jednoduše řečeno, znamená to, že kolem nehody projedeme, protože „pomoc určitě zavolá někdo jiný/už byla přivolaná“. To nemůžeme vědět určitě, a vzhledem k tomu, že zde může velmi snadno jít i o lidský život, se rozhodně vyplatí nic nepředpokládat.

Dobrá, ale koho bychom měli zavolat? V první řadě je dobré podívat se, jak moc jsou účastníci zraněni. Podle toho pak stačí buď zavolat pouze policii, nebo i sanitku a případně i hasiče. Pokud si nejsme jisti, je dobré raději předpokládat to horší.

Po zavolání příslušných záchranných složek je čas poskytnout první pomoc. Pokud jsme zapomněli naše lekce ze základní školy (což je velmi pravděpodobné), operátoři na lince, kde jsme volali sanitku, nás mohou vést. A i když to zdánlivě není potřeba, rozhodně je dobré zůstat na místě skutečně až do příjezdu policie a záchranářů. Policisté totiž budou chtít vaše svědectví, a vždy se může stát, že některý z účastníků například zkolabuje a bude potřebovat pomoc. Jistě, lepší je, když se do něčeho takového nepřipleteme. Avšak nikdy neříkej nikdy, a proto je rozhodně dobré být připraven.